PanRomanův web - Momentky z dividla


Momentky z divadla LOSERS V Karlíně neděle 25. ledna 2009 V září, kdy jsme měli za sebou druhé uvedení hry Losers v Olomouci, a po velmi dobrém ohlasu diváků, jsem před kolegy projevil přání zúčastnit se s touto hrou nějaké divadelní přehlídky. O pár dní později mi Venca Roman předal přihlášku Karlínského jeviště 08/09, která měla dvě části, listopadovou a lednovou. Vzhledem k tomu, že s druhou lůsrpartou jsme měli za sebou teprve pár zkoušek, přihlásil jsem nás až na leden. Měli jsme tak motivaci, abychom hru co nejlépe nastudovali, zvláště po té, co jsme věděli, že v porotě zasednou profesionálové z kulturní a divadelní oblasti. Čtrnáct dní před přehlídkou přišla jobovka…..Martin Karpíšek, který hraje hlavní postavu- spisovatele Tomáše Procházku, vážně onemocněl. Ještěže už nemám vlasy, protože ty by mi jistě zešedivěly. Poprosil jsem tedy Vencu, který hrál tuto postavu v předchozích představeních, aby roli po Martinovi převzal. Naštěstí souhlasil a nemusel jsem tak řešit odhlášení z přehlídky. Klobouk dolů před Vencou, na to, že hrál Toma naposledy v září, stačilo pár zkoušek a zapadl znovu do role. Přehlídka se konala od pátku 23.1 do neděle 25.1. Naši Loseři měli obecenstvo potěšit hodinu před nedělním obědem. Domluvili jsme se, že odjedeme do Prahy v sobotu ráno a omrkneme některá představení a zároveň tak i ,, konkurenci ´´ : . Venca měl dorazit až v neděli ráno. První jsme viděli drama "Krysy". Po shlédnutí nás definitivně opustily obavy z toho, že bychom si mohli uříznout ostudu. Po každém představení vždy následoval rozbor a hodnocení poroty. Ze zvědavosti jsem se byl na dvou hodnoceních podívat ….. no a zjistil jsem, že porotci jsou fakt drsní a neodpustí sebemenší chybičky. Začal jsem přemýšlet, copak asi zítra budou vytýkat nám :. Blížila se osmá večerní a pomalu jsme se odebrali do našich pražských příbytků. Týden před akcí nám totiž pořadatelé oznámili, že si nocleh musíme zajistit sami, protože jim škola, kde se tradičně přespávalo, z nějakého důvodu odřekla. Zuza tak nocovala u svých známých a já s Luckou odjel na kolej "Vltava" na Jižní město, kde nám nabídla azyl Lucčina kamarádka Katka. Nadešla má chvíle, abych předvedl svoji orientaci v pražských reáliích. Předem jsem si zjistil na internetu kudy, kam a jak ….. bylo to velmi jednoduché- najedu na Brněnskou, pak sjedu na odbočce na Chodov, přejedu dva kruháky rovně a jsem tam …cccc jak prosté a jednoduché. ….Dodneška jsem nepřišel na to, kde se stala chyba :: Poté, co jsem už půl hodiny jezdil ani nevím kde, jsem si uvědomil, že za nějakých deset hodin budeme hrát a bylo by dobré se taky trochu prospat. Začal jsem se pomalu obávat, že každou chvíli na nás vykoukne cedule ,,Vítáme Vás v Brně," a tak jsem potlačil svoji vrozenou ješitnost a na čerpačce, která se před námi z ničeho nic objevila, se optal na cestu : Sice jsem u Lucky asi pozbyl posledních zbytků řidičské autority, ale hlavně, že paneláky po levé ruce byly vytoužené koleje : Ráno jsem lehce navázal na své noční bloudění a místo do centra si to šinul na Brno. Naštěstí po 4 kilometrech byly Průhonice, kde jsem se otočil a pak již s přehledem rodilého Pražáka bez sebemenších problémů dorazil do Karlína ::: Zbývaly dvě hodiny do začátku, vyfasovali jsme šatnu a ještě jednou projeli text. Čím víc se blížila jedenáctá, tím víc se pomalu dostavovala tréma. A jak jsem tak vyšel ze záchodu, najednou kdo to proti mně nejde Rudolf, kterého jsem snad neviděl už věčnost! Měl jsem obrovskou radost, vůbec jsem totiž nečekal, že v neděli před obědem se někomu bude chtít sedět někde v hledišti a koukat na amatéry z Teplic. No a začali jsme !! Vše šlo jak na provázku, Venca hrál jak na Národním, zvukař pouštěl zvuky tak, jak má a mně z pusy padaly texty podle plánu : …. A blížil se kritický obraz č.7, kde jsme na scéně samy s Luckou a snad ani na jedné zkoušce jsme to neodehráli bez chyb. Byl jsem však klidný, v obou předchozích představeních sedmička dopadla dobře. Ale ouha …. po pár replikách … okno :…. Díky Lucce však dopadlo všechno dobře a divák nic nepoznal… díky Lucííííí……. A byl tu konec - potlesk a náznak toho, že jsme nedopadli špatně, protože nás hned po potlesku jeden z pořadatelů pozval na příští ročník. Na rozbor jsem šel tedy poměrně bez obav. Pak to přišlo, slovo si vzala paní Mária a drsně se pustila do našeho představení. Zkritizovala dialogy (i když to jsem očekával, tam vím že je rezerva ), režii, neživotnost postav, že je to bulvár, telenovela a že takhle zlí lidé nejsou …. Ostatní se občas přidali. Pochválili nám snad jen naše herecké projevy a správnou dikci, jinak nám ale pěkně umyli prdel : Těšil jsem se na názor odborníků a snažil se to, co nám říkali, brát pozitivně a že to s námi myslí dobře. Přesto, se přiznám, jsem byl trochu zaskočen : Poté, co jsme vyklidili šatnu a složili věci do auta, Venda musel rychle odjet a holčiny oznámily, že už pomalu pojedou domů. Dokonce i Lucka, která chtěla zůstat se mnou do večera na slavnostní vyhlášení !!! Bylo na nich vidět, jak jsou zaskočené. Doprovodil jsem je na metro a cestou se snažil šířit optimizmus a debatovat jak s Loserama dál. Pak jsem osiřel, zašel na oběd a přemýšlel, jak a co na scénáři změnit. Vrátil jsem se na zbývající dvě představení. V 16:15 dávali psychologické drama "S vyloučením veřejnosti" od J.P. Satyra. Myslím si o sobě, že nejsem úplně blbej, ale tohle představení bylo nad moje síly. Dokonce jsem díky únavě a nesnesitelnému vzduchu v hledišti na chvíli usnul. Herecké výkony byly dle mého názoru skvělé a tak mě zajímalo, co na to porota a zejména Mária. No samá chvála a superlativy…. A PAK mi to došlo, podíval jsem se do programu, co že je ta Mária zač: zakladatelka několika divadel, dokonce založila i nějaké nakladatelství, prostě velmi sečtělá a vzdělaná intelektuálka, to mě hned mohlo trknout, že se jí naši Lůzři nemohli líbit. Vždyť my hrajeme pro ,,obyčejné´´ lidi a ohlasy od nich byly skoro vždy pochvalné. Tak jsem se zase uklidnil a budoucnost té naší hry viděl v růžových barvách : V devět večer na slavnostním vyhlášení jsem byl po celém dni fakt už dost unavený a říkal jsem si, že jen nasaju atmosféru a v deset pošupajdím dom. V půl desáté se začaly udělovat ceny. Když došlo na individuální ocenění, tak k mému úžasu slyším, že za ženský herecký výkon je oceněna Zůza! To jsem fakt nečekal, zvlášťě po té, co jsme si vyslechli. Šel jsem tedy za ní přebrat diplom. Když jsem odcházel, byl jsem požádán, abych zůstal, páč jeden měli taky pro mě! Přátelé, únava byla ta tam : a naše prezentace se mi najednou jevila v jiných barvách. Pak se rozjela velmi příjemná debata. Během večera za mnou přišli někteří pánové z poroty a s odstupem několika hodin už o naší hře mluvili trochu jinak. (paní Mária nepřišla : ). V pondělí jsem musel vstávat do práce v šest, takže jsem, ač nerad, odjížděl domů ve čtvrt na jednu. Nakonec ve mně zůstaly jen samé plusy a pozitiva, a tak se budu těšit na Váš smích z hlediště při některém dalším uvedení (možná trochu předělaných) LOSERů Váš BADI www.freedland.cz - Kultura za 60 Václav Roman - LOSERS sobota 27. září, Divadlo Hudby Olomouc Zajet na olomoucké představení divadelní společnosti 4 pod peřinou bylo pro mne vlastně příjemnou povinností. Její nedílnou součástí je i můj bratránek Pan Roman a nepřijet toho sobotního podvečera do olomouckého Divadla hudby, by byla ode mne nehoráznost. Divadelní společnost měla na programu svou novinku hru Losers, se kterou tady zavítali vlastně díky panromanově domovské firmě, která náklady na představení hradila a velmi decentní formou skryté reklamy jí to pak k pobavení všech na pódiu vrátil... Lůzři jsou autorskou hrou ze současnosti, ve které účinkují čtyři ctižádostiví zástupci dnešního světa. Jednak manželé (neúspěšný spisovatel a scénárista Tom v podání autora samého a úspěšné spisovatelky jeho ženy Kláry v docela přesvědčivém podání Lenky Podhradské) a druhak studentky umění Katky v podání Magdy Paučkové a konečně všeho schopného filmového producenta Patrika, jehož ztvárnil Pan Roman. Nechci tady popisovat děj, ani povedenou zápletku tohoto manželského čtyřúhelníku (v tom se Václav Roman vyznamenal a vazby mezi lidmi vychytal), poáč budu rád, když se na představení zajde podívat každý. Musí stačit, že jde o směs dramatu a komedie, přičemž ani jednoho není přehršel a pointy se dávkují v přiměřeném - nepřehnaném - množství. Nutno podotknout, že se zde počítá s inteligentním divákem, na zlatém podnosu až pod čumák vám tady nikdo nic nepřinese a to je moc dobře. Rozjezd představení byl na můj vkus až trochu rozvláčný, malinko poznamenaný nervozitou, ale to se nedivím, poáč sál byl téměř zaplněn! Postupem času si především pánové začali být stále jistější a děj příjemně zrychlil až nečekaně vyvrcholil. Tady vzpomenu na dvě věci, které trošku zamrzely. Jednak na vyvrcholení by chtělo malinko zapracovat a zvýraznit jej. Napadla mne metafora na slečnu procházející s cedulí a nápisem "... o pár let později...," ale to je jen detail. Horší to bylo s výkonem studentky umění Magdy Paučkové, která byla nějak moc zakřiknutá, postelové scény ji moc nešly a vůbec by mne o své lásce nepřesvědčila. Škoda. To Lenka Podhradská dokázala svou mrchu zahrát přesně a člověk by se jejímu manželu ani nedivil, že ji chce zabít. V obou případech však bylo na co kouknout. Tedy mluvím aspoň za nás pány:-)) Pánové pak byli nosníkem dramatu celé hry. Zamindrákovaný Tom, který je navíc zapleten do svých nekonečných lží pak jen těžko může po radikální životní změně komukoli vysvětlit, že si tentokrát nevymýšlí. Jeho přednes byl také přesvědčivý, ale soucit tenhle Tom u mne na konci nezískal, spíš klasické kiš-kiš, dobře ti tak. (tady by mne docela zajímal ženský pohled na věc:-)) Úplně na závěr jsem si nechal pochopitelně Pana Romana, alias Patrika. Ve hře jde o rozhodně nejzápornější postavu a Roman tím získal velký prostor, aby na jevišti projevil své herecké umění. Jako jediný měl nevýhodu, že znal téměř celé publikum a ono znalo jej, takže mírná nervozita byla pochopitelná. Roman svého sígra Patrika začal hrát Vašutovsky, čímž mne (Roman odpustí:-))) sral. Ale v okamžiku, kdy se cítil na jevišti jistý, odešel i Vašut a přesvědčil i mne. Jen bych mu nepřál, aby jej zrovna v téhle pozici objevil film, neboť by z téhle (i když velmi přesvědčivé!) škatulky asi nadobro nevylezl:-) Patrik je taky jediná postava ze čtyř, která skončila špatně. Jak? Neprozradím:-) Lůzři jsou chytrá hra, která podle mne časem získá na přesvědčivosti. Když holky malinko přidají a vyrovnají se s výkony chlapů, ocitne se na jevišti silné kvarteto, které i z minima dokáže vytěžit maximum. I má společnost - obě tetky - byly spokojené, svými výkřiky "Roman! Roman! Roman!" vlastně uvedli do rozpaků i samého autora hry, ale Pan Roman se ihned přiznal, komu tato ovace patří: "Klíd, to jsou moje tety..." Děkovačka byla opakovaná a herci nemuseli použít připravenu aktovku Vichr z hor:-))) Následující firemní rautík si asi zaslouženě všichni užili a já doufám, že Lorika bude osvícená i napříště a DS 4 pod peřinou zase někdy přijedou do Olomouce. Fotky zveřejněny s laskavým svolením Pana Romana. md:-) 30.9.08 Loseři - nejnovější kus, premiéra 27.4.2008	BADI chat <a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=24180">Chatbox weblight.cz</a> datum poslední aktualizace

Momentky z divadla

LOSERS V Karlíně
neděle 25. ledna 2009

V září, kdy jsme měli za sebou druhé uvedení hry Losers v Olomouci, a po velmi dobrém ohlasu diváků, jsem před kolegy projevil přání zúčastnit se s touto hrou nějaké divadelní přehlídky. O pár dní později mi Venca Roman předal přihlášku Karlínského jeviště 08/09, která měla dvě části, listopadovou a lednovou. Vzhledem k tomu, že s druhou lůsrpartou jsme měli za sebou teprve pár zkoušek, přihlásil jsem nás až na leden. Měli jsme tak motivaci, abychom hru co nejlépe nastudovali, zvláště po té, co jsme věděli, že v porotě zasednou profesionálové z kulturní a divadelní oblasti.

      Čtrnáct dní před přehlídkou přišla jobovka…..Martin Karpíšek, který hraje hlavní postavu- spisovatele Tomáše Procházku, vážně onemocněl. Ještěže už nemám vlasy, protože ty by mi jistě zešedivěly. Poprosil jsem tedy Vencu, který hrál tuto postavu v předchozích představeních, aby roli po Martinovi převzal. Naštěstí souhlasil a nemusel jsem tak řešit odhlášení z přehlídky. Klobouk dolů před Vencou, na to, že hrál Toma naposledy v září, stačilo pár zkoušek a zapadl znovu do role.
      Přehlídka se konala od pátku 23.1 do neděle 25.1. Naši Loseři měli obecenstvo potěšit hodinu před nedělním obědem. Domluvili jsme se, že odjedeme do Prahy v sobotu ráno a omrkneme některá představení a zároveň tak i ,, konkurenci ´´ : . Venca měl dorazit až v neděli ráno.
      První jsme viděli drama "Krysy". Po shlédnutí nás definitivně opustily obavy z toho, že bychom si mohli uříznout ostudu. Po každém představení vždy následoval rozbor a hodnocení poroty. Ze zvědavosti jsem se byl na dvou hodnoceních podívat ….. no a zjistil jsem, že porotci jsou fakt drsní a neodpustí sebemenší chybičky. Začal jsem přemýšlet, copak asi zítra budou vytýkat nám :. Blížila se osmá večerní a pomalu jsme se odebrali do našich pražských příbytků. Týden před akcí nám totiž pořadatelé oznámili, že si nocleh musíme zajistit sami, protože jim škola, kde se tradičně přespávalo, z nějakého důvodu odřekla. Zuza tak nocovala u svých známých a já s Luckou odjel na kolej "Vltava" na Jižní město, kde nám nabídla azyl Lucčina kamarádka Katka. Nadešla má chvíle, abych předvedl svoji orientaci v pražských reáliích. Předem jsem si zjistil na internetu kudy, kam a jak ….. bylo to velmi jednoduché- najedu na Brněnskou, pak sjedu na odbočce na Chodov, přejedu dva kruháky rovně a jsem tam …cccc jak prosté a jednoduché. ….Dodneška jsem nepřišel na to, kde se stala chyba :: Poté, co jsem už půl hodiny jezdil ani nevím kde, jsem si uvědomil, že za nějakých deset hodin budeme hrát a bylo by dobré se taky trochu prospat. Začal jsem se pomalu obávat, že každou chvíli na nás vykoukne cedule ,,Vítáme Vás v Brně," a tak jsem potlačil svoji vrozenou ješitnost a na čerpačce, která se před námi z ničeho nic objevila, se optal na cestu : Sice jsem u Lucky asi pozbyl posledních zbytků řidičské autority, ale hlavně, že paneláky po levé ruce byly vytoužené koleje :
      Ráno jsem lehce navázal na své noční bloudění a místo do centra si to šinul na Brno. Naštěstí po 4 kilometrech byly Průhonice, kde jsem se otočil a pak již s přehledem rodilého Pražáka bez sebemenších problémů dorazil do Karlína ::: Zbývaly dvě hodiny do začátku, vyfasovali jsme šatnu a ještě jednou projeli text. Čím víc se blížila jedenáctá, tím víc se pomalu dostavovala tréma. A jak jsem tak vyšel ze záchodu, najednou kdo to proti mně nejde Rudolf, kterého jsem snad neviděl už věčnost! Měl jsem obrovskou radost, vůbec jsem totiž nečekal, že v neděli před obědem se někomu bude chtít sedět někde v hledišti a koukat na amatéry z Teplic. No a začali jsme !! Vše šlo jak na provázku, Venca hrál jak na Národním, zvukař pouštěl zvuky tak, jak má a mně z pusy padaly texty podle plánu : …. A blížil se kritický obraz č.7, kde jsme na scéně samy s Luckou a snad ani na jedné zkoušce jsme to neodehráli bez chyb. Byl jsem však klidný, v obou předchozích představeních sedmička dopadla dobře. Ale ouha …. po pár replikách … okno :…. Díky Lucce však dopadlo všechno dobře a divák nic nepoznal… díky Lucííííí…….
      A byl tu konec - potlesk a náznak toho, že jsme nedopadli špatně, protože nás hned po potlesku jeden z pořadatelů pozval na příští ročník. Na rozbor jsem šel tedy poměrně bez obav. Pak to přišlo, slovo si vzala paní Mária a drsně se pustila do našeho představení.
      Zkritizovala dialogy (i když to jsem očekával, tam vím že je rezerva ), režii, neživotnost postav, že je to bulvár, telenovela a že takhle zlí lidé nejsou …. Ostatní se občas přidali. Pochválili nám snad jen naše herecké projevy a správnou dikci, jinak nám ale pěkně umyli prdel : Těšil jsem se na názor odborníků a snažil se to, co nám říkali, brát pozitivně a že to s námi myslí dobře. Přesto, se přiznám, jsem byl trochu zaskočen : Poté, co jsme vyklidili šatnu a složili věci do auta, Venda musel rychle odjet a holčiny oznámily, že už pomalu pojedou domů. Dokonce i Lucka, která chtěla zůstat se mnou do večera na slavnostní vyhlášení !!! Bylo na nich vidět, jak jsou zaskočené. Doprovodil jsem je na metro a cestou se snažil šířit optimizmus a debatovat jak s Loserama dál. Pak jsem osiřel, zašel na oběd a přemýšlel, jak a co na scénáři změnit. Vrátil jsem se na zbývající dvě představení. V 16:15 dávali psychologické drama "S vyloučením veřejnosti" od J.P. Satyra. Myslím si o sobě, že nejsem úplně blbej, ale tohle představení bylo nad moje síly. Dokonce jsem díky únavě a nesnesitelnému vzduchu v hledišti na chvíli usnul. Herecké výkony byly dle mého názoru skvělé a tak mě zajímalo, co na to porota a zejména Mária. No samá chvála a superlativy…. A PAK mi to došlo, podíval jsem se do programu, co že je ta Mária zač: zakladatelka několika divadel, dokonce založila i nějaké nakladatelství, prostě velmi sečtělá a vzdělaná intelektuálka, to mě hned mohlo trknout, že se jí naši Lůzři nemohli líbit. Vždyť my hrajeme pro ,,obyčejné´´ lidi a ohlasy od nich byly skoro vždy pochvalné. Tak jsem se zase uklidnil a budoucnost té naší hry viděl v růžových barvách :
      V devět večer na slavnostním vyhlášení jsem byl po celém dni fakt už dost unavený a říkal jsem si, že jen nasaju atmosféru a v deset pošupajdím dom. V půl desáté se začaly udělovat ceny. Když došlo na individuální ocenění, tak k mému úžasu slyším, že za ženský herecký výkon je oceněna Zůza! To jsem fakt nečekal, zvlášťě po té, co jsme si vyslechli. Šel jsem tedy za ní přebrat diplom. Když jsem odcházel, byl jsem požádán, abych zůstal, páč jeden měli taky pro mě! Přátelé, únava byla ta tam : a naše prezentace se mi najednou jevila v jiných barvách. Pak se rozjela velmi příjemná debata. Během večera za mnou přišli někteří pánové z poroty a s odstupem několika hodin už o naší hře mluvili trochu jinak. (paní Mária nepřišla : ). V pondělí jsem musel vstávat do práce v šest, takže jsem, ač nerad, odjížděl domů ve čtvrt na jednu.
      Nakonec ve mně zůstaly jen samé plusy a pozitiva, a tak se budu těšit na Váš smích z hlediště při některém dalším uvedení (možná trochu předělaných) LOSERů

Váš BADI

www.freedland.cz - Kultura za 60

Václav Roman - LOSERS
sobota 27. září, Divadlo Hudby Olomouc

Zajet na olomoucké představení divadelní společnosti 4 pod peřinou bylo pro mne vlastně příjemnou povinností. Její nedílnou součástí je i můj bratránek Pan Roman a nepřijet toho sobotního podvečera do olomouckého Divadla hudby, by byla ode mne nehoráznost. Divadelní společnost měla na programu svou novinku hru Losers, se kterou tady zavítali vlastně díky panromanově domovské firmě, která náklady na představení hradila a velmi decentní formou skryté reklamy jí to pak k pobavení všech na pódiu vrátil...

      Lůzři jsou autorskou hrou ze současnosti, ve které účinkují čtyři ctižádostiví zástupci dnešního světa. Jednak manželé (neúspěšný spisovatel a scénárista Tom v podání autora samého a úspěšné spisovatelky jeho ženy Kláry v docela přesvědčivém podání Lenky Podhradské) a druhak studentky umění Katky v podání Magdy Paučkové a konečně všeho schopného filmového producenta Patrika, jehož ztvárnil Pan Roman. Nechci tady popisovat děj, ani povedenou zápletku tohoto manželského čtyřúhelníku (v tom se Václav Roman vyznamenal a vazby mezi lidmi vychytal), poáč budu rád, když se na představení zajde podívat každý. Musí stačit, že jde o směs dramatu a komedie, přičemž ani jednoho není přehršel a pointy se dávkují v přiměřeném - nepřehnaném - množství. Nutno podotknout, že se zde počítá s inteligentním divákem, na zlatém podnosu až pod čumák vám tady nikdo nic nepřinese a to je moc dobře.
      Rozjezd představení byl na můj vkus až trochu rozvláčný, malinko poznamenaný nervozitou, ale to se nedivím, poáč sál byl téměř zaplněn! Postupem času si především pánové začali být stále jistější a děj příjemně zrychlil až nečekaně vyvrcholil. Tady vzpomenu na dvě věci, které trošku zamrzely. Jednak na vyvrcholení by chtělo malinko zapracovat a zvýraznit jej. Napadla mne metafora na slečnu procházející s cedulí a nápisem "... o pár let později...," ale to je jen detail. Horší to bylo s výkonem studentky umění Magdy Paučkové, která byla nějak moc zakřiknutá, postelové scény ji moc nešly a vůbec by mne o své lásce nepřesvědčila. Škoda. To Lenka Podhradská dokázala svou mrchu zahrát přesně a člověk by se jejímu manželu ani nedivil, že ji chce zabít. V obou případech však bylo na co kouknout. Tedy mluvím aspoň za nás pány:-))
      Pánové pak byli nosníkem dramatu celé hry. Zamindrákovaný Tom, který je navíc zapleten do svých nekonečných lží pak jen těžko může po radikální životní změně komukoli vysvětlit, že si tentokrát nevymýšlí. Jeho přednes byl také přesvědčivý, ale soucit tenhle Tom u mne na konci nezískal, spíš klasické kiš-kiš, dobře ti tak. (tady by mne docela zajímal ženský pohled na věc:-))
      Úplně na závěr jsem si nechal pochopitelně Pana Romana, alias Patrika. Ve hře jde o rozhodně nejzápornější postavu a Roman tím získal velký prostor, aby na jevišti projevil své herecké umění. Jako jediný měl nevýhodu, že znal téměř celé publikum a ono znalo jej, takže mírná nervozita byla pochopitelná. Roman svého sígra Patrika začal hrát Vašutovsky, čímž mne (Roman odpustí:-))) sral. Ale v okamžiku, kdy se cítil na jevišti jistý, odešel i Vašut a přesvědčil i mne. Jen bych mu nepřál, aby jej zrovna v téhle pozici objevil film, neboť by z téhle (i když velmi přesvědčivé!) škatulky asi nadobro nevylezl:-) Patrik je taky jediná postava ze čtyř, která skončila špatně. Jak? Neprozradím:-)
      Lůzři jsou chytrá hra, která podle mne časem získá na přesvědčivosti. Když holky malinko přidají a vyrovnají se s výkony chlapů, ocitne se na jevišti silné kvarteto, které i z minima dokáže vytěžit maximum. I má společnost - obě tetky - byly spokojené, svými výkřiky "Roman! Roman! Roman!" vlastně uvedli do rozpaků i samého autora hry, ale Pan Roman se ihned přiznal, komu tato ovace patří: "Klíd, to jsou moje tety..." Děkovačka byla opakovaná a herci nemuseli použít připravenu aktovku Vichr z hor:-))) Následující firemní rautík si asi zaslouženě všichni užili a já doufám, že Lorika bude osvícená i napříště a DS 4 pod peřinou zase někdy přijedou do Olomouce.